Zloutenka-c - možnost přenosu




Možnost přenosu


Před rokem 1992, kdy bylo zavedeno rutinní testování dárců krve, se většina osob infikovala transfuzemi krve či krevních derivátů. To platí především pro hemofiliky (pacienty s vrozenou poruchou krevní srážlivosti) a pacienty na hemodialýzách (umělých ledvinách). Ve vyspělých státech světa ztratila tato cesta přenosu infekce v současnosti na významu. Nejohroženější skupinou jsou jednoznačně injekční uživatelé drog, kteří si navzájem půjčují injekční stříkačky a jehly. Rizikové aktivity představují i tetování a piercing, pokud nejsou prováděny v náležitých hygienických podmínkách.

Možný je i přenos infekce sexuálním stykem. Podle amerických statistik je současný výskyt infekce HCV mezi sexuálními partnery osob žijících dlouhodobě v monogamním svazku pouze ve 2-3%. V případě, že se jedná o osoby, které mají více sexuálních partnerů, prostitutky či prostituty, nebo homosexuální muže, narůstá tento ukazatel na 4-6%. Nebezpečí přenosu infekce HCV sexuální cestou z infikovaného muže na ženu je asi třikrát vyšší, než naopak. Riziko přenosu infekce pro monogamní heterosexuální páry se odhaduje na 0,0-0,6% ročně. Proto není nezbytně nutné v těchto "věrných" svazcích používat bariérovou antikoncepci (kondomy, femidomy), i když jejich užití přenosu infekce brání prakticky absolutně. V řadě případů je rozhodnutí o nejpravděpodobnějším způsobu přenosu infekce HCV velmi obtížně. Jedná se zejména o mladé lidi, kteří mají v anamnéze závislost na drogách a zároveň jsou i sexuálními partnery.

Společné sdílení předmětů, které mohou být kontaminovány krví, jako jsou zubní kartáčky, holicí strojky apod., představuje další možnou cestu přenosu infekce. Zatím nejsou žádné důkazy o možném přenosu infekce HCV líbáním, objímáním, kýcháním, kašláním, vodou, potravinami, společným nádobím nebo sklenicemi nebo jinými podobnými způsoby, které nejsou provázeny kontaktem s krví.

Přenos infekce virem hepatitidy C z matky na dítě je velmi vzácný a pravděpodobnost infikování dítěte během porodu se udává mezi 2-6%, pokud není matka současně infikována i HIV. Virus není navíc obsažen ani v mateřském mléce, proto se matkám s chronickou hepatitidou C nezakazuje kojení. Při současné infekci HCV a HIV je přenos infekce sexuálně i z matky na novorozence mnohem pravděpodobnější, protože je hladina viru hepatitidy mnohem vyšší.

I při nejpečlivějším zkoumání zůstává u významné části infikovaných cesta přenosu infekce HCV neznámá. Podle velkých zahraničních statistik je to v 10-30% případů. Podle našich zkušeností jde především o starší pacienty, kteří se infikovali před několika desítkami let a infekce HCV byla u nich diagnostikována teprve v poslední době. Je velmi pravděpodobné, že řada z nich dostala v minulosti krevní deriváty, i když to popírá. Domnívám se, že tato situace nastala především u žen v souvislosti s porody či potraty. Podobně i v souvislosti s operacemi si řada pacientů na transfuze krve nepamatuje, protože je dostala v době "dospávání" po celkové anestézii nebo šlo o krevní preparáty, které nejsou červené, proto je laici nepovažují za krevní produkty.